1. Pleštil

Panu Pleštilovi se narodil syn. Spěchá proto do porodnice a hned v přízemí příjde ke dveřím,
na kterých je napsáno:"Chytré děti".
Zazvoní a příjde mu otevřít sestra: "Co si přejete ?"
"Víte, narodil se mi syn, Míla Pleštil se jmenuje, nemohl bych ho vidět ?"
"Bohužel, váš syn tady není, musíte o patro výš..."
Pan Pleštil jde tedy o patro výš a zde najde na dveřích cedulku: "Průměrné děti"
"No nevadí", řekne si pan Pleštil a opět zazvoní,
"Není tady náhodou můj syn, Míla Pleštil se jmenuje."
"Není, pane Pleštil, musíte jít o patro výš"
Pan Pleštil jde tedy zase o patro výš a zde najde na dveřích cedulku: "Hloupé děti",
ale ani tady svého syna nenachází.
Jde tedy výš a výš až dojde do posledního patra,
a tady je na dveřích napsáno:
"Míla Pleštil"

Pravidla:

V uzavřené skupině lidí se dá do hry jeden kolíček na prádlo. Ten kdo má kolíček u sebe,
ho může buď nenápadně předat dalšímu nebo ho nenápadně někomu připnout na oděv (né na baťoh nebo tašku).
Hráč který umístil kolíček na někoho druhého, mu začíná pomalu počítat. Počítá mu do té doby, než si to
postižený uvědomí, najde na sobě kolíček a uchopí ho do ruky. Bylo by to velmi jednoduché, jenže háček
je ve způsobu počítání. Čísla jsou skrývána v záludných otázkách, hráč schválně ponechává ve svých otázkách
nebo pouhých větách s čísly přestávky, vždy však mluví přímo na postiženého. Po uvědomění hráče, že právě on
je nositelem kolíčku, se začíná přímo počítat asi ve vteřinových intervalech.
Pro příklad: Už jsem tady jednou byl a ty? Takže jsem tu už podruhý. Až sem půjdu příště(potřetí) musím si
vzít foťák.... apod.

Po objevení kolíčku se napočítané číslo porovná v ten den s nejvyšším dosaženým. A pokud je toto číslo
ten den nejvyšší, nese si jeho majitel přezdívku Pleštil do té doby, než toto číslo někdo ten den překoná.
Každý den začíná hra s čistým kontem, nikdo není Pleštil. Ten kdo má kolíček může hru kdykoliv otevřít...
Do hry lze vložit i více kolíčků..
Přeju příjemnou zábavu. -b-