Bobešova
škola


1.ladění
kytary


ZPĚT




NAHORU




DOLU




kytara

Ladění kytary

Kytara se nyní dá jednoduše a přesně naladit pomocí elektronické ladičky, která se dá koupit v obchodě z hudebními nástroji. Vřele doporučuji pro začátečníky i pokročilé. Elektronická ladička je přístroj, který pomocí vestavěného mikrofonu slyší zvuk drnknuté struny. Zvuk, tedy výšku tónu struny, pak ladička porovná s nejbližší přesnou hodnotou tónu, jež má v sobě uloženu. Výsledek porovnání je pak zobrazen na displeji nebo svítivých diodách ladičky. Vidíte potom název tónu a jestli jste od tohoto tónu na struně níž nebo výš. Jste-li níž, musíte laděnou strunu utáhnout, jste-li výš, pak povolit. Zvládne snad každý. :o)

Za dob, kdy tyto ladičky nebyly, známy nebo pro nás nebyly dostupné se ladilo jinak.
Nejdříve si ale zopakujeme názvy strun na kytaře. Ta nejtenčí je naladěna na tón "e" a další struny směrem k silnějším nesou tón "h", "g", "D", "A", "E". Pro ty, jimž to neleze do hlavy, Ema hodila granát do atomové Elektrárny. Věta stupidní, leč nikdy nezapomenete názvy strun.
Dříve se prodávala ladička, která by se úspěšně dala porovnat s foukací harmonikou se šesti tóny. Určitě tušíte správně, že těmi tóny byly právě již zmíněné e h g D A E. Do ladičky se fouklo a příslušná struna se tak dlouho ladila, až se vám zdálo, že tón ladičky i struny zní stejně.

No, a kdo neměl ladičku žádnou, ten si musel naladit ještě jinak. :o)
V každém případě si někde musel dotyčný poslechnout tón "e", ať už z druhé kytary nebo jiného nástroje. Zkuste si to, třeba se vám to někdy bude hodit.
Tak tedy nalaďte si nejtenčí strunu kytary podle jiného nástroje na tón "e".

Až se vám bude zdát struna "e" stejně znějící jako z druhého nástroje, zmáčkněte strunu "h" na 5.pražci a porovnejte ji s prázdnou (nezmáčknutou) strunou "e". Měly by znít stejně. Pokud zní tón ze struny "h" hlouběji, přitáhněte ji (a nebo naopak) a opět zkuste porovnání.
Po naladění struny "h" stiskněte strunu "g" na 4.pražci a porovnejte ji z prázdnou strunou "h", měly by znít stejně. Pokud nezní, dolaďujte a opět porovnávejte.
Podobným způsobem pororovnejte a dolaďte strunu "D" na 5. pražci s prázdnou strunou "g".
Dále strunu "A" na 5.pražci s prázdnou strunou "D"
a nakonec ještě strunu "E" na 5.pražci s prázdnou strunou "A".

Pokud máte kvalitní kytaru a dobrý sluch, možná už máte naladěno.
Následující obrázky zobrazují právě popsané ladění.


kytara

I když se zdá, že ladění celkem nic není, narazíte na různá úskalí.

Pokud jste dávali na kytaru nové struny, chvilku jim trvá, než se usadí. Znamená to to, že nová struna je naladěna, ale během chvilky se sama od sebe tahem prodlouží a tím se uvolní a rozladí. Takovéto struny buď musíte po jejich natažení na kytaru několikrát přelaďovat nebo za ně po zavlečení do nástroje několikrát zatáhnete silou jako za tětivu luku a pak je teprve začnete ladit.

Pokud byly všechny struny před vaším laděním příliš utažené nebo povolené, budete muset celý ladící proces opakovat několikrát. A to proto, že se například při dotahování strun zvyšuje síla, kterou struny působí na krk kytary. Krk se silou ohybá a celková délka strun mezi vrchem kytary a její kobylkou se tím zkracuje. Je to sice maličko, ale přece jen se to projeví. Utahováním jedné struny, se vždy ostatní jakoby uvolňují a jejich tón se snižuje. Vše se napraví několikerým ladím všech strun.

Další záludností je tepelná roztažnost strun i reakce dřeva na vlhkost i teplotu. Nástroj se rozlaďuje vlhkostí i teplem. Proto je důležité nechat kytaru před laděním vytemperovat v prostředí, kde budete hrát.

I mechanika ladění, teď myslím konkrétně část struny mezi ladícími kolíčky a nultým pražcem (tedy tam, kde se struny nahoře opírají) má svůj vliv na stálost naladění. Je dobré mít při ladění struny jako poslední úkon dotahování. Uděláte-li to obráceně, stane se, že vlivem zadrhnutí struny v nultém pražci (v zářezu) při ladění uvolníte strunu, a ona se uvolní právě jen v prostoru mechaniky a vytrestá vás až při hraní náhlým skokovým rozladěním.

Rozlaďování struny může být zapříčiněno i špatným uchycením v mechanice, kdy struna prokluzuje a nedá se naladit.

Někdy se výše popsaným způsobem kytara nedá doladit, ladí se potom na kompromis, aby to aspoň nějak znělo. Příčinou může být špatně udělaná kytara nebo špatně usazená kobylka, ale o tom si přečtěte až dál.


kytara

Další možnost porovnávání strun při ladění kytary je pomocí oktáv dvou sousedních strun.
Na naladěné kytaře to musí krásně znít, nezní-li, nemáte naladěno...


kytara

Velmi zajímavé při ladění je porovnávání oktáv přes dvě struny.
Pomocí tohoto způsobu a dvou předchozích se dá ladit na horší kytaře na kompromis (tedy s malou přijatelnou chybou).
Ale na naladěné dobré kytaře musí i toto znít perfektně.


kytara

Po naladění se ještě kontrolují oktávy na vzdálenějších strunách.
I toto musí vyjít bez chyby. :o)

Většina kytaristů si po naladění zkusí zahrát vždy stejný kousek, skladbu nebo pár akordů,
aby nabyli jistoty, že je to špýgl nýgl.

Muzikanti s absolutním hudebním sluchem si dokonce pamatují, jak struny mají znít a nepotřebují žádnou ladičku.
Kroutí kolíčky, až je to podle nich ono a ono to pak je ono :o))))
Dobře naštemujte a příště už do toho hrábnem.
-b-