O muzeu provaznictví vím už nějaký čas od kamaráda Gorda, který dělá mimo jiné super stránky o uzlech, a tak mne to na konci prázdnin nedalo, zabalil jsem věci a vyrazil jsem. Jenže jet po hlavních cestách na kole je trochu o život, a proto jsem raději volil sice cesty delší, ale s menším provozem.
Start byl v pondělí dopoledne z Vrchlabí a směřoval jsem přes Starou Paku, Klepandu a Železnici na Bradu, která mne nalákala právě tímto stromem, křížem a dvěma sochami, stálo to za to né..

Potom jsem jel turistickou modrou na Prachovské skály a silničkami do Sobotky, kde jsem si dal chvilku oddech a potkal jsem zde známého z práce..

Od Sobotky mi to nějak nechtělo jet, zamířil jsem na Bousov a dál po malých silničkách do Loučně, kde jsem se chtěl podívat na zámek s bludišti, jenže pondělí - zavírací den. A tak jsem jel dál přes vesničku Ledce, kde jsem se chvilku zastavil u party kluků, kteří si na hlíně postavili super hřišťátko na skákání na kolech. Ostré hrany skokánků měli chráněné překrytím starým kobercem. Kdo chce něco dělat, si vždycky poradí, obdivoval jsem je a fandil jim..

Další obraz byl trochu ponuřejší. Okolí Milovic, zarostlá nevyužitá plocha letiště a vybydlené a později zdemolované bloky sídliště ruských důstojníků, ale i jiskřička dobré vůle tento svět znovu oživit. Několik domů je zde již opravených a probouzí se zde život, i když od přátel jsem slyšel, že byty jsou malé a za prací se musí dojíždět jinam a asi nejen za prací..
Ještě pár kilometrů do Lysé a do Brandýsa, kde jsem přespal u přátel a z hrůzou zjistil, že mám na tachometru 141 km.

Na netu jsme v úterý ráno našli nejoptimálnější trasu okolo Prahy a já se hned vydal dál. Klánovice, podjetí dálnice, Benešov, Votice, šílený kopec do Miličína, velký provoz na silnici číslo 3, a konečně město Tábor, který jsem nechtěl jen tak projet a nevidět jeho náměstí..

Kdo by si to nevyfotil, kousek od Tábora a hned být v Košicích.. :o)

Směřoval jsem dál k Červené Lhotě, slunce pilo vodu a do toho tento sloup nebo kaplička ? Nevím. Ale bylo to s tím nebem úchvatné..

Hurá, to už je velmi blízko mého cíle. Kolem tohoto stavení by bylo hřích jen tak projet..

Jenže jak jsem se cestou kochal, no, bylo to i dost daleko, tak jsem po příjezdu do Deštné zjistil, že dneska se do muzea už nedostanu. Našel jsem si po chvíli krásný místo na kraji lesa na bivak, mezi spoustou klouzků a sed jsem si na klády na kraji lesa a relaxoval. Pode mnou na louku přišly dvě srnky a nebojácně se pásly..

Ráno jsem se opět vrátil k muzeu a po čase jsem měl štěstí, neboť jsem se seznámil s nejstarším mistrem provazníkem, panem Klikem, a byl jsem jím pozván na kávu, při které jsme si velmi příjemně popovídali..

Pan Klik mne pak dovedl do muzea, které je vlastně původní dílnou provaznického rodu pánů Kliků. Předal mne zde svému nástupci v provádění muzeem a já jsem pomalu pod jeho vyprávěním přestával vnímat časový pres, kam až dneska na kole dojedu zpět, a hltal jsem každé jeho slovo..

Tak tuhle mašinku, která vyrábí hned tři oplétané šňůry najednou, zde můžete vidět i v provozu. A právě tuhle sestrojil český člověk, tak zvedněme hlavu, nejsme hloupí.. :o)

Tenhle koutek ukazuje svými jednoduchými stroji, jak se z rostliny získá vlákno a příze. Stojí to za návštěvu, ukážou vám zde, jak se vytváří nit pro tkaní i příze pro výrobu provazů, je to úžasné to vidět..

Provazníci museli umět i tkát, vyráběli i popruhy pro tažná zvířata. I toto vám zde předvedou. Mimo jiné, plést popruhy na tomto stavu je prý pěkně namáhavé na nohy.. :o)

Tohle už je stroj na stáčení provazů..

..a jeho nejdůležitější část, trojice nebo čtveřice otáčejících se háčků..

Tímto obrázkem jsem se s muzeum rozloučil, a vřele vám doporučuju jeho návštěvu..

Sedám opět na kolo a mířím lesy a silnicemi na Pelhřimov, cestou však ještě křížím úzkokolejku z Jindřichova Hradce do Obrataně a neodolávám a fotím..

Do Pelhřimova jsem prostě musel, bó jsem na krásu jeho náměstí slyšel jenom samou chválu. :o)
A opravdu, maj to tam moc hezké..

Podjetí D1, Humpolec, Světlá nad Sázavou, Habry, Vilémov.. Blíží se západ slunce a já chci mít ještě za sebou hranu Železných hor, konečně Seč a zaplavání v chladivé vodě. Pocit čistoty.. :o)

Ještě pár chvil u pumpy za Kovářovem, dopití se a středeční bivak v lese..

Čtvrtek brzo ráno balení a pořád na sever, těše se domů.
Přes Heřmanův Městec, Rohovládovu Bělou, Nechanice, pole kukuřice, slunečnic a i prosa..
A pak už veseleji neboť už ve známém kraji, ale žalostněji, protože proti větru, Hořice, Lázně Bělohrad, Pecka, Vrchlabí.. :o)))
Za 4 dny 510km a dobrej pocit jak z cesty, tak i z poznaného.
-b-